Kniha Nadprirodzený život svätých je důkazem toho, že Bůh byl vždy přítomen ve své církvi a že jeho slib „Nikdy tě neopustím a nikdy tě nezanechám“ slouží nejen k povzbuzení jednotlivců, ale také jeho nevěsty.

Zároveň mě inspiruje k hledání vlastní cesty ke svatosti, protože každý ze šesti příběhů svatých ukazuje velmi zvláštním a jedinečným způsobem, jak naplnit svůj životní úkol a následovat Krista. Tato kniha mi pomohla hledat svou vlastní cestu, Ježíšův plán pro můj život, abych se každý den stával více podobný Jemu.

(Michal z projektu Godzone)

Bůh, jeho milosrdenství a zázraky nás provázejí i dnes. Autorka knihy nevypráví příběhy minulosti, naopak, svědčí o zázracích Boží dobroty dneška. Bůh nám stále touží projevovat svou lásku a přítomnost svého království i skrze fyzická uzdravení. A co víc, co když právě naše ruce a naše víra mají být nástrojem uzdravování? Zdá se vám to nepředstavitelné?

V knize prostřednictvím studia katolické tradice, životů svatých, ale i obyčejných lidí najdete porozumění, že poselství o vnitřním uzdravení je také poselstvím, které jsme jako katolíci zplnomocněni vynést ven do světa.

Jak spojit duchovní prožívání s citovým životem? Jak najít pokoj a nevyhýbat se konfliktu?

Jako duchovní lidé často zapomínáme na moudrost a zralost v našich citech a prožívání. Mnohokrát jsme zmítáni svými pocity nebo naopak snažíme se je ignorovat. To v nás postupně způsobuje ještě větší frustraci. Autor knihy si prošel momentem, kdy málem přišel o všechno – manželství, rodinu, práci i zdraví, a to jen proto, že neměl dostatek emoční zralosti. Tato kniha vyvrací přesvědčení, že být čistě duchovním a přitom zanedbávat své pocity a chování je v pořádku.

Věřím, že tato kniha je v něčem revoluční – nastaví ti zrcadlo, které ukáže na situace, kdy:

ses vyhýbal zdravému konfliktu,

jsi ignoroval a potlačoval emoce,

jsi práci pro Boha používal jako výmluvu, aby ses mohl Bohu vzdálit,

neměl zdravé hranice.

Vydej se na cestu sebepoznání a staň se tak emocionálně zralým člověkem.

Otec – známé a často používané slovo, které si každý z nás představuje jinak. Když přemýšlíme o našem nebeském Otci, obvykle čerpáme ze svých osobních zkušeností s pozemskými otci, protože jejich příklad významně ovlivnil nejen nás samotné, ale také náš pohled na Boha Otce. Ti, kteří měli milující vztah se svým biologickým otcem, obvykle mnohem snáze navazují vztah s nebeským Otcem. Mnozí však nikdy nezažili, jaké to je mít starostlivého otce, kterému mohou důvěřovat, a proto je pro ně obtížnější přijmout Boha jako svého Otce a důvěřovat v Jeho dobrotu. Bez ohledu na to, jaký vztah jste měli se svým pozemským otcem, Bůh touží být vaším Otcem. Chce se vám dát poznat, chce být přítomen ve vašem životě, doprovázet vás, vést vás, chránit vás a žehnat vám.

Údolí popisuje období každého věřícího, kdy musí stát na pravdě Písma a opírat se o Pánův hlas. Naučíte se neutíkat z boje, ale naopak aktivně vyhledávat nepřítele a ničit ho. Cestou skrze hrozivé údolí se naučíte, jak vést lidi a jak používat vhodné taktiky a strategie. A navíc to vše budete dělat s radostí, protože právě „v radosti Pánově je naše síla.”

Přijměte pozvání do největšího dobrodružství – na cestu, kde se odehrávají ty největší boje mezi dobrem a zlem. Spolu s hrdiny první knihy se ocitnete uprostřed vnitřních bojů, ale i v chaosu nebezpečných bitev s rafinovaným nepřítelem.

„Možná si na sobě všímáš, že věnuješ jídlu více času a pozornosti, než by bylo přirozené a prospěšné. Možná máš pocit, že jídlo ti ‚přerostlo‘ přes hlavu.“

Kniha Dosyta přímo a upřímně otevírá téma nezdravého vztahu k jídlu, které je v naší společnosti čím dál aktuálnější. Autorka v ní mluví o tom, že přílišná zaměřenost na jídlo je z psychologického hlediska formou závislosti, zatímco z duchovního pohledu modloslužbou. Je to něco, co v našem životě získalo nepřiměřeně důležité místo a ve velké míře ovlivňuje naše myšlenky, rozhodnutí, emoce, vztahy i duchovní život. Pokud se nezdravě „poutáme“ k jídlu, můžeme po čase vnímat, že náš život někdo řídí více než my sami, že jídlo je už „něco“, co nám krade pozornost a schopnost soustředit se na to, co nás vnitřně naplňuje.

To nezní jako život dosyta, že? Protože ani není. Jídlo nás totiž nikdy skutečně a natrvalo nenaplní, ať by nasytilo naše tělo sebevíc, nedokáže nasytit naši duši. Ježíš ano. A právě o tom mluví kniha Dosyta. Ukazuje způsob, jak se od fixace na jídlo osvobodit. Pokud tě jídlo utěšuje tam, kde má čekat On…

Tato publikace si klade za cíl nabídnout odpovědi na téma formování emocionality, a to nejprve z pohledu medicínského výzkumu a následně z teologického pohledu autora. V posledních desetiletích se stále naléhavěji ukazuje potřeba nabídnout solidní formaci citového života, která napomáhá zdravému a harmonickému rozvoji osoby – na tělesné, psychologické i duchovní úrovni.

Kniha je určena všem, kteří formují druhé (v širokém smyslu slova), a snaží se jim zpřístupnit některé poznatky moderní psychologie, které jim mohou pomoci v tomto klíčovém úkolu. Řeší témata jako osobnost a její různé projevy, formace charakteru, zralost, specifika jednotlivých vývojových stádií, sexualita, celibát, duševní onemocnění – v kombinaci vědecké přesnosti a praktického uplatnění. Pro autora formování emocionality zahrnuje zapojení rozumu a vůle, aby se osoba naučila rozlišovat, co je dobré, toužila po tom a hledala vhodné prostředky, jak toho dosáhnout.